 |
| Vladimír Menšík na plakátu k filmu Klec pro dva (1967) |
S Půlnočním větrem, uvedeným v divadle E. F. Buriana v březnu 1955 se udála ještě další důležitá událost, i když ji možná málokdo zaregistroval. Menšíkův život na sebe poutal spoustu pozornosti, ať to bylo díky jeho bujarému životu nebo humorným historkám, které tak rád vyprávěl. A neměli bychom zapomenout také na vyložené legendy, z nichž jedna se zrodila právě nyní. Nikdo už přesně neřekne, jak a proč se to stalo, ale od března 1955 se z kulturní scény začíná pomalu vytrácet Vladislav Menšík a všechnu slávu na sebe bude postupně strhávat jiné jméno, které později pozná celý národ. Ještě v inscenaci Hagenbek se v seznamu rolí vyskytuje Vladislav Menšík, v Topolově hře už ale čteme jméno Vladimír Menšík. Můžeme se jen dohadovat, proč se to vlastně stalo, sám Vladimír Menšík ke změně svého jména mlčí, ve vlastním vyprávění není o tomto žádná zmínka a v rozhovorech, které poskytl médiím se ho na tuto zajímavost nikdo nezeptal.
Hojně rozšířenou verzí je, že si Menšík své jméno změnil na popud E. F. Buriana. Je to celkem logické, z uměleckého hlediska je „Vladimír“ lépe znějícím. Pro jiné vysvětlení se musíme vrátit o několik desítek let zpět, až do druhé poloviny dvacátých let 20. století. Tehdy se ženil jeho otec Vladislav a pokud nahlédneme do matriky civilních sňatků, objevíme zajímavou věc. V zápise z 15. prosince 1928 je v kolonce „Ženich“ uveden Vladislav Menšík, na místě jména a příjmení však nalezneme Menšíka Vladimíra. Kde je u Menšíka uvedeno jméno Vladislav, tam je na místě nevěsty uvedeno jméno Anděla Menšíková, tedy jméno, které získala po svatbě. Ale i tak to asi není žádná nápověda, jak vše rozklíčovat. Pokud jsme sledovali Vladislavův život před svatbou pozorně, jméno „Vladimír“ se nikdy nevyskytlo, a tak jediným vysvětlením může být chyba matrikáře, který se spletl a tato dvě podobná jména prostě zaměnil. Mohla být zajímavost z otcova života impulsem synovi, aby situace využil a jméno si elegantně změnil? Nebo za vším přece jen stojí Burian, který Menšíka navedl, když se předtím seznámil s celou záležitostí kolem jeho otce?
Ať to bylo tak či onak, skutečností zůstává, že v používání nového jména byly následující roky zmatky. V divadle to bylo dané, po březnu 1955 se již v programech jméno Vladislava Menšíka nevyskytovalo, vždy to už byl jen Vladimír. Ne tak ve filmu, který zanedlouho bude do Menšíkova života vstupovat víc a víc. V roce 1957 už měl Vladimír Menšík za sebou pár filmů, v jejichž titulcích se už objevuje i jeho jméno. Používání jeho jména je však nejednoznačné, Vladimír Menšík se objevuje téměř až do konce roku (Zářijové noci, Váhavý střelec, Snadný život), pak ale se kupodivu ještě na chvíli vrací Vladislav Menšík, aby mohl odehrát své role ve filmech Padělek a na jaře roku 1958 ve Snadném životu. Ale i tehdy se v reakci na jeho výkon padělatele Toglara ve filmu Padělek kritika pochvalně zmiňuje ne o Vladislavovi, ale Vladimíru Menšíkovi. Během roku 1958 se však uvádění jeho nového jména ustálilo, a tak tento rok můžeme považovat za rok, ve kterém „zmizel“ Vladislav a nejen v uměleckém světě se zabydlel Vladimír Menšík. A toto jméno ho již bude doprovázet po celý zbytek života.
Článek též publikován na blogu iDnes.