[ Přihlásit se ]
Vladimír Menšík
facebook Google+ twitter rss Vladimír Menšík na blogu idnes
Divadlo Film & televize Výzkum Projekt Různé
Divadlo za branou: Maškary z Ostende (Drban)
Rokoko: Šibeničky aneb Nižší škola zločinu (Profesor)
Divadlo S.K.Neumanna: Zadržitelný vzestup Artura Uie (Tedd Ragg)
D 34: Lidová suita (Poustevník), Evžen Oněgin (Zarecký), Cokoli chcete (Ondřej), Žebrácká opera (Jakub), Cikánská romance (2. chlapec), Máj (sbor), Štěnice (Účetní), Opera z pouti (Císař), Holá pravda (Bergerat)
Armádní umělecké divadlo: Šipky k domovu (voják), Jedinou řečí (raněný, čínský zrádce), Půlnoční vítr (Mladý bojovník), Vojna (rekrut, bubeník), Hagenbek (Řehořík)
Vesnické divadlo: Pevnost na severu (Eda Zvonek), Hledač světla (Vincent van Gogh), U nás v Darmochlebech (Drvota), Otec (Jan)
JAMU, Divadelní studio 49-57: Lesní panna (Šimon Moreles, starý žid), Měšťáci (stařeček), Fuente Ovejuna (Frondoso, Juanův syn), Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete (Kapitán), Píseň o turecké zemi (Ismail, dělník), Učitel Straume (Lappa, předseda místního sovětu), Ballerová contra Baller (pan Wertmann, pověřenec min. vnitra), Mladá garda (obyvatel města Krasnodonu), Mordová rokle (Vojtěch), Romeo a Julie (hudebník)
Státní divadlo Brno: Don Juan (Socha Komtura), Maryša (Krištof)
Krátké zprávy:
17.10.17: Vzpomínka na Vl. Menšíka v humoristickém Tapírovi.
4.10.17: Po urgování: expozice Vl. Menšíka na spolupráci zájem nemá.
25.7.17: Zaslal jsem nabídku spolupráce s expozicí Vl. Menšíka v Ivančicích.
19.5.17: Na Febiofestu byla vydána pamětní medaile Vl. Menšíka.
18.5.17: Velký přítel Vl. Menšíka Lubomír Kostelka oslavil v březnu 90 let.
Vladimír Menšík. Život, dílo, doba (aktuální číslo):
Úvodní číslo on-line časopisu (1.6 2017)

Vladimír Menšík - Divadlo

Vladimír Menšík a Janáčkova akademie múzických umění, část 2.

10. července 2017 | David Liška | Celý článek | Divadlo Vladimír Menšík na blogu idnes

Janáčkova akademie múzických uměníPo neslavném ukončení střední školy strojnické v lednu roku 1948 se Vladimír Menšík na pár měsíců nechal zaměstnat v Brně u Spojených brněnských sléváren a strojíren jako konstruktér. Ale neměl tady zůstat nadlouho. Usiloval o přijetí na tehdy novou vysokou školu, Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU), která zahájila svou činnost v květnu roku 1948. Divadelní fakulta začínala se čtyřmi obory, a to oborem divadelního herectví, režie, dramaturgie a divadelní vědy.

"V charakteristice tragikomické postavy sedláka Vojtěcha ... vychází Vladislav Menšík
z pudu po majetku a ze selské lakotnosti, jež neznají mravních zábran."

Z recenze hry Mordova rokle

Vladimír Menšík a Vesnické divadlo, část 7.
Pevnost na severu (1954), role: Eda Zvonek

19. května 2017 | David Liška | Celý článek | Divadlo Vladimír Menšík na blogu idnes

Vesnické divadlo, Vladimír Menšík a Růžena Preisslerová ve hře Pevnost na severuV našem povídání o Vesnickém divadle se dostáváme k poslední roli Vladimíra Menšíka. V roce 1954 byla uvedena hra Pevnost na severu. Autor Vojtěch Cach ji původně napsal pro Realistické divadlo, kde také v roce 1953 měla premiéru. Pro potřeby Vesnického divadla byla ale v původní verzi nemyslitelná, na jevišti se např. objevuje hornický komparz. Autor však vyslyšel přání vedení divadla a hru přetvořil do minimalističtější podoby.
"Menšík ... hraje Edu Zvonka  jakoby levou rukou..." 
Dobová recenze na roli Edy Zvonka

Vladimír Menšík a Vesnické divadlo, část 6.

3. května 2017 | David Liška | Celý článek | Divadlo Vladimír Menšík na blogu idnes

Vesnické divadloV dnešním díle povídání o Vesnickém divadle trochu odlehčíme a seznámíme se s těžkostmi, s jakými se herci na svých štacích museli potýkat. Jaké to bylo lézt na jeviště oknem nebo přes silnici z protějšího domu? Teprve při čtení podobných zkušeností, které byly pravidelně vydávány v závodním časopise Naše práce si uvědomíme, na jaké záslužné a obětavé činnosti se herci a vůbec všichni kolem Vesnického divadla podíleli.
"Šatna v lokále. Na jeviště jsme chodili kolem budovy a po žebříku oknem."
Razová, okres Bruntál, 9.9.1953.

Vladimír Menšík a Vesnické divadlo, část 5.
Hledač světla (1954), role: Vincent van Gogh

1. května 2017 | David Liška | Celý článek | Divadlo Vladimír Menšík na blogu idnes

Vladimír Menšík jako Vincent van Gogh v Hledači světlaDostáváme se ke hře, která pro Vladimíra Menšíka měla zásadní význam. Význam v jeho další herecké kariéře. Ve hře Hledač světla Menšík ztvárnil hlavní roli nizozemského malíře Vincenta van Gogha, který odjíždí z Haagu aby se dostal do nizozemského městečka Nuenen. Byla to jeho velká role, která se setkala s velkým ohlasem. Nemluvíme pouze o ohlasech samotného obecenstva. Vlídná byla divadelní kritika i E. F. Burian, který na jedno z představení v květnu roku 1954 zavítal. Více v celém článku.

"Hlavní představitel Vladislav Menšík, loňský absolvent JAMU, je herec, 
jehož nadání je podloženo cenným pokladem svědomitosti a vkusu." 
Recenze na roli Vincenta van Gogha.

Vladimír Menšík a Vesnické divadlo, část 4.

27. dubna 2017 | David Liška | Celý článek | Divadlo Vladimír Menšík na blogu idnes

Vesnické divadloVesnické divadlo pořádalo čtyřikrát do roka pravidelné celozávodní konference, na kterých se diskutovalo o všem, co nějakým způsobem mohlo zlepšit divadelní práci a každý, kdo měl co říci, mohl přednést svůj příspěvek. Na 9. konferenci (2. července 1954) vystoupil i Vladimír Menšík.

Vladimír Menšík a divadlo E. F. Buriana, část 1.
Hagenbek (1954), role: Řehořík

27. ledna 2017 | David Liška | Celý článek | Divadlo Vladimír Menšík na blogu idnes

Po úspěšném angažmá ve Vesnickém divadle (1953/54) se Vladimír Menšík v roce 1954 stal členem Armádního uměleckého divadla (D34), které vedl E. F. Burian.
"...buď se naučí hlasitě smrkat nebo nedělat"
Z režisérských poznámek k hereckému projevu Vl. Menšíka (hra Hagenbek)

Vladimír Menšík a Vesnické divadlo, část 3.
U nás v Darmochlebech (1953), role: Drvota

18. října 2016 | David Liška | Celý článek | Divadlo Vladimír Menšík na blogu idnes

Vesnické divadloV roce 1953 čekala Vladimíra Menšíka ve Vesnickém divadle postava agronoma Drvoty ve hře U nás v Darmochlebech. Ve hře, která byla sepsána ředitelem Františkem Smažíkem podle původního scénáře k filmu Usměvavá zem z roku 1952.
 
"Sympatická tvář mladého herce má těžký úkol zmoci postavu nesmělého člověka ... 
ten starý a trochu nerudný i nedůtklivý mládenec prodíral se Menšíkovým
zjevem velmi těžce ..." Z posudku na roli Vladimíra Menšíka

Vladimír Menšík a Vesnické divadlo, část 2.
Otec (1953), role: Jan

14. října 2016 | David Liška | Celý článek | Divadlo Vladimír Menšík na blogu idnes

Vesnické divadloDalší z článků na blogu idnes.cz. Pokračujeme Vladimírem Menšíkem a Vesnickým divadlem. Tentokrát si povíme o jeho první roli Jana v Jiráskově Otci.
 
"Sklonu k regionální výslovnosti je nutno se uvarovat." 
Z posudku na roli Vladimíra Menšíka.

Vladimír Menšík a Vesnické divadlo, část 1.

10. října 2016 | David Liška | Celý článek | Divadlo Vladimír Menšík na blogu idnes

Vesnické divadloNa blogu idnes jsem uveřejnil první článek. Je věnovaný Vladimíru Menšíkovi a Vesnickému divadlu (jedná se částečně o kompilaci příspěvků uvedených na našem webu).
 
"Hrůza! Při příjezdu jsme našli sál ve stavu, kdy byl jen těžko rozeznat od chlívku ... "
Ze záznamů Vesnického divadla

Vladimír Menšík a Janáčkova akademie múzických umění, část 1.

6. října 2016 | David Liška | Divadlo

Janáčkova akademie múzických umění BrnoPo přerušení studia na Vyšší škole strojnické v Brně r. 1947 Vladimír Menšík krátce pracoval v Brněnských strojírnách a v r. 1949 se napodruhé dostal na JAMU, Janáčkovu akademii múzických umění. Bylo to tedy rok po slavnostním otevření školy v květnu 1948. Vedle herectví se zde vyučovala i režie, dramaturgie a divadelní věda. Prvním Divadelním studiem pro práci studentů byl sál na Gorkého ulici, u vzniku definitivního studia (sál Marta) na ul. Bayerova se pak v létě 1952, např. vedle Lubomíra Kostelky, připomíná i Vladimír Menšík, který se společně s ostatními zapojil do stavebních úprav. Roku 1953 školu úspěšně absolvuje a ještě téhož roku se stává členem Vesnického divadla.

Vladimír Menšík a Divadlo E. F. Buriana
Hagenbek (1954), role: Řehořík

29. září 2016 | David Liška | Divadlo

Při procházení archivních materiálů může badatel vedle strohých dat a informací nalézt nejednu veselou zajímavost. To platí i o divadle E. F. Buriana - D 34. Vladimír Menšík zde v legendárních představeních sehrál několik rolí. Při zkoušce role Řehoříka ve hře Hagenbek (hra měla premiéru 20.9.1954) si zkoušející poznamenal do svých poznámek: 

"Menšík: Buď se naučí hlasitě smrkat nebo nedělat."

Co naplat, Vl. Menšík se musel naučit "divadelně" smrkat.

Zdroj: Památník národního písemnictvíDivadelní ústav.

Herecká záloha v Praze

13. července 2016 | David Liška | Divadlo
Sídlo Vesnického divadla v Praze - Hloubětíně

Vesnické divadlo bylo zvláštní ve všech ohledech. O podmínkách, za kterých herci hráli na svých štacích jsme již psali. Další zajímavostí bylo, že představení jednou ohlášené nebylo v drtivé většině případů rušeno. Pokud by k tomu mělo dojít, z důvodu onemocnění herce, zastoupil ho herec menší role nebo nastupovala tzv. herecká záloha z Prahy. Nechme promluvit archivní prameny:

"Jakmile po premiéře vyjede soubor na vesnici, dostanou herci menších rolí úkol, nastudovat v krátké době i velké role v téže hře. Jestliže na zájezdu onemocní herec velké role, hraje za něho pak ten, kdo měl jeho roli za něho nastudovat. K těmto opatřením dochází však zřídkakdy a nikdy na újmu úrovně představení, jež je zabezpečeno i tím, že třeba i malou roli přijede narychlo zahrát náhradník z pražské herecké zálohy. Málokdy se večer nehrálo, neboť k dopravě herce do představení použili jsme i letadla."

Zdroj: Fr. Smažík: Vesnické divadlo. Kulturní služba venkovu, Praha 1953, s. 13.

Vděčné obecenstvo

5. června 2016 | David Liška | Divadlo

O tom, jaké nadšení prožívalo vesnické obecenstvo po příjezdu Vesnického divadla a o tom, jaké to bylo zadostiučinění pro samotné herce hovoří následující popis jedné takové návštěvy:

Člen Vesnického divadla s malým divákem

"Představte si takovou horskou vísku, skoro na hranicích ... A teď se tam najednou objeví divadlo, opravdoví herci s opravdovými kulisami a s opravdovým nadšením. První to objeví děti ... Nosy červené, na uších beranice. Budou hrát pohádky, ozve se vítězný hlas v hloučku dětí a naráz ten opodál stojící hlouček oživne a pomáhá z autobusu nosit co se dá. A to představení byste měli vidět! Děti ani nedutají a babička na jevišti začíná pohádku. Rozhrne se další opona, a tam maňásci: princezny, Mařenky, krátce zázrak. A dětem se domů nechce.

Navečer najednou zazní do mrazivého vzduchu z amplionu místního rozhlasu úryvek z Tylovy hry 'Lesní panna'. Sousedé uvažují: Mám jít, nebo nemám jít? A nakonec to rozhodnou panimámy a děvčata ... Tatík cestou dumá, jak se pěkně vytratí a u výčepu si dá pivo ... Jenže sotva zazní gong, sedí jako přikován a ani se nehne ... Pak tleská jako když střílí z kanonu ... jaktěživ jsem takového nic neviděl."

Po představení následovala beseda herců s diváky. Tak byl zajištěn co nejefektivnější kontakt s publikem, kdy k sobě měli herci s diváky opravdu blízko a mohli probrat co se jim líbilo, nelíbilo, náměty do budoucna apod.

Zdroj: Divadelní ústav

Čtyři role Vladimíra Menšíka

2. června 2016 | David Liška | Divadlo

Vladimír Menšík hrál celkem ve čtyřech hrách Vesnického divadla. První z nich byla hra Otec (Alois Jirásek), premiéru měla 2. řijna 1953. Menšík zde s úspěchem ztvárnil roli Jana, i když s poznámkou ředitele Smažíka o Menšíkově nářečí, kterého se měl do budoucna vyvarovat. Druhou roli dostal ve hře U nás v Darmochlebech (premiéra 3. října 1953), která byla napsána samotným Františkem Smažíkem (ředitelem Vesnického divadla) na námět filmu Usměvavá zem z roku 1952. Menšík zde ztvárnil roli Drvoty. Příští rok to byla nejdříve hra Hledač světla (autora Jaroslava Janovského), která měla premiéru 6. února roku 1954 (Menšík zde ztvárnil hlavní roli Vincenta van Gogha) a poslední Pevnost na severu (autora Vojtěcha Cacha, premiéra 9. května), která zachycovala situaci v mosteckém revíru z března 1932, kdy bylo propuštěno 383 horníků.

Divadelní hra Hledač světla se pro Menšíka stala vpravdě osudovou, na představení se přišel podívat sám Emil František Burian, ředitel divadla D 34...

Zdroj: Divadelní ústav

První role ve Vesnickém divadle
Otec (1953), role: Jan

29. května 2016 | David Liška | Divadlo

Jako první hra, kterou Vladimír Menšík ve Vesnickém divadle nastudoval, byl Jiráskův Otec. Premiéru měla 2. října 1953 a divákům se Menšíkova role Jana líbila, přetože si nebyl ještě tak jistý. Pro herce vznikaly jevištní posudky, které je neměly za úkol kritizovat, ale, "pomoci, náhradou za veřejnou kritiku ... [sledujíce] jen další prohloubení studia, další vývoj jednotlivých postav." Z jednoho z nich se například dozvídáme, že Menšík měl problémy s výslovností, kdy nenechal nikoho na pochybách, odkud pochází:

"Je to plachý, citově jemný projev, který se dobře uplatňuje zejména v intimních scénách. Je potřeba větší rozohněnosti - po určitém váhání - v konfliktech s otcem, před nímž má vrozený respekt. Také touto postavou je zapotřebí dokreslovat charakter Divíškův ostřeji než doposud. Sklonu k regionální výslovnosti je nutno se uvarovat."

Zdroj: Divadelní ústav.

Divadlo

8. května 2016 | David Liška | Divadlo

Vesnické divadlo zajíždělo i do těch nejodlehlejších končin naší republiky a pro herce to bylo hodně namáhavé. Žádné vytopené šatny, žádná stálá scéna. Asi proto zde herci většinou dlouho nezůstávali. Je pochopitelné, že někteří členové měli touhu po jiném stálém angažmá, jednodušší práci a větším ocenění. Pár z nich ovšem sahalo k pomlouvačné taktice. Když se roku 1954 snažil Karel Linc, toho času člen Vesnického divadla a jeho velká opora, získat angažmá v divadle E. F. Buriana, uváděl ve své žádosti mj. i to, že: 

"ve Vesnickém divadle je však naprostá většina lidí, kteří zde končí svoji hereckou dráhu. Nechtějí a vlastně již ani nemohou pochopit moji snahu  a touhu po kráse a radosti, kterou jsem vždy prožíval z umělecky vyrovnaného představení." 

I když jsou tato slova nevděčná, přesto lze podle nich částečně poznat i to, jak na divadlo mohla část herců, i těch kmenových, pohlížet. Ne všichni byli schopni vydržet kočovný život, který divadlo dostalo do vínku při svém zrození.

Zdroj: Památník národního písemnictví

Divadlo

28. dubna 2016 | David Liška | Divadlo

Dne 3. října 1953 měla obnovenou premiéru hra Františka Smažíka U nás v Darmochlebech (Vladimír Menšík si zahrál postavu agronoma Drvoty). Hra byla napsána na motiv scénáře filmu Usměvavá zem, který byl uveden do kin rok předtím. O filmu více v článku Českobudějovického deníku (31.5.2014).

Vl. Menšík v roli Jana - reakce diváka

25. dubna 2016 | David Liška | Divadlo

Během studia na brněnské JAMU hrál Vladimír Menšík ve studentských představeních (např. s Lubomírem Kostelkou), zahrál si ale také ve třech představeních Národního divadla v Brně. Během sezon 1950 a 1952 ho mohli diváci vidět jako Krištofa v Donu Juanovi, v Janu Želivském si zahrál německého měšťana a v Maryše sochu Komtura. Po úspěšném absolvování JAMU v roce 1953 ho čekalo Vesnické divadlo a první větší role Jana v Jiráskově otci... Na fotografii Vladimír Menšík jako Jan v Jiráskově Otci, premiéra 2.10.1953

Dne 23. listopadu 1953 zavítalo divadlo do obce Lubné (okres Kroměříž). Takto popisuje nejmenovaný divák svůj zážitek: "Všichni jsme byli spokojeni, nejvíce na nás zapůsobila scéna Jana s Aničkou. Měli se vzít. Otce bychom přejeli vozem. Byl to špatný chlap."

Zdroj: Divadelní ústav.

František Smažík - ředitel VD

25. dubna 2016 | David Liška | Divadlo

 

František Smažík

František Smažík - ředitelem Vesnického
divadla v letech 1946 - 1957

Hrozné podmínky pro představení

25. dubna 2016 | David Liška | Divadlo

Vesnické divadlo na cestáchAbychom si udělali představu, v jakých podmínkách herci Vesnického divadla hráli, stačí uvést úryvek ze zprávy, která vznikla o hostování divadla v Malečově (u Ústí nad Labem), kde soubor 14. října r. 1953 sehrál představení Gogolovy Ženitby (Vl. Menšík v této hře nehrál). Představení se líbilo, ale přípravy provázely neskutečné komplikace. Zpráva, která toto popisuje, hovoří za vše: 

"Hrůza! Při příjezdu jsme našli sál ve stavu, kdy byl jen těžko rozeznat od chlívku ... Připraveno bylo jen pódium na kozách a to bylo ještě v takovém stavu, že bezpečnostnímu referentu vstávaly vlasy a ruče se vzdával funkce ... s. Horký ... Sám přitáhl sudy, kterými podložil jeviště, všechno vyspravil ... celý sál uklidil, urovnal židle, utřel prach ... vysmejčil pavučiny." 

Zdroj: Divadelní ústav.