Archiv bezpečnostních složek (ilustrační foto)

S dokumenty StB jsme se už jednou setkali - v článku "Protistátní činnost" Vladimíra Menšíka. Parlamentní listy objevily v archivu další zajímavou historickou archiválii, tentokrát o návštěvě Pavla Landovského u Vladimíra Menšíka. Ten jej však nepustil ani přes práh svého bytu... "Landovský se snažil navštívit Menšíka v jeho bytě. Když mu přišel Menšík otevřít, snažil se Landovský s ním hovořit v jeho bytě a získat u něho slyšení, jak je perzekuován současným zřízením..." (převzato z Parlamentní listy).

Celý článek zde.

Budova Vyšší průmyslové školy strojní v Brně

Hned po osvobození sepsal profesorský sbor Vyšší strojnické průmyslovky udání na bývalého ředitele Jana Bujniaka, v němž, mimo jiné, popisují aféru v souvislosti jednoho studenta a jeho vtipu na adresu Adolfa Hitlera.

"Když v březnu 1942 v hodině němčiny profesora Ing. O. Weissera byla konversace o elektrické dráze ve městě, vyprávěl jeden z žáků anekdotu o elektrické dráze, jež zesměšnila Hitlera. Tento případ dal podnět způsobem dosud neobjasněným k suspendování ředitele Duniewicze a profesorů Ing. Josefa Hanáka a Ing. Oldřicha Weissera a k nastolení Ing. Jana Bujniaka jako pověřeného správce a Ing. Josefa Grebnera jako jeho poradce pověstným inspektorem Zárubou. Insp[ektor] Záruba při této „instalaci“ sboru ostře vytýkal jeho protiříšský postoj a to způsobem ve školství neslýchaným. Pak došlo k zatčení všech uvedených tří členů sboru a jejich internování a k zatčení a odvlečení dobrého žáka Miloše Krále, syna legionáře, který pak byl vyloučen ze všech středních škol a 9 měsíců vězněn!"

Budova Vyšší průmyslové školy strojní v Brně

V letech 1943-1947 Vladislav Menšík navštěvoval strojnickou průmyslovku v Brně. Za let okupace na ní vládl Jan Bujniak, nejdříve jako správce školy, posléze jako její ředitel. Za svou kolaboraci byl ihned po osvobození popraven. Jak to ve škole za Menšíkovy doby vypadalo? Na chodbách byla instalována německá výzdoba, rozvěšeny obrazy zobrazující německé krajiny či významné osobnosti, svá místa tady měla i různá německá propagační hesla. Pro obrazy českých spisovatelů, skladatelů a obecně známých postav z české historie zde nebylo už místa. Ve vestibulu konala službu stráž složená vždy ze tří žáků, kteří se měli hlásit po způsobu německých ordnerů. Pro samotné žáky existovaly od dubna a poté června 1942 přesně formulované předpisy, jak se chovat na škole i mimo ní, i když toto již stanovil výnos ministerstva školství a národní osvěty v lednu 1941. Školní nařízení se týkalo pravidel zdravení po árijském způsobu. Dle výnosu ministerstva měli studenti zdravit „mlčky, společensky obvyklým způsobem,“ po příchodu učitele do třídy „žáci ihned vstanou a mlčky očekávají další pokyny.“ Hans (Jan) Buiniak, jak si od tohoto roku začal říkat, nařízení změnil v tom smyslu, že pokud vyučující na začátku hodiny pozdraví zdviženou paží, žáci jsou povinni učinit totéž. Na chodbách platila zásada, že student zdraví učitele předepsaným úkonem jako první, při dalším zdravení téhož má dojít na pouhý úklon hlavy. Problémem bylo, že Bujniak toto chování vyžadoval i mimo školní ústav. Potkal-li tedy žák učitele na veřejnosti, bylo jeho povinností pozdravit vztyčenou pravicí, ať o to dotyčný stál nebo ne. Neuposlechnutí těchto nařízení, a to i mimo školu, mělo za následek okamžité vyloučení z ústavu. Za bezvadné naučení pozdravu byli pak odpovědní jednotliví třídní. Nařízení končilo upozorněním, že „vlažné nebo nedůstojné plnění nařízení tohoto oběžníku bude kromě jiných opatření stíháno jako ukončený sabotážní čin.“

Vladislav Menšík - otec

Nevím skoro nic o Vladimírově otci Vladislavovi. Narodil se v Řícmanicích, měl za manželku Andělu Kudláčkovou z Ivančic, za mládí byl ve Francii se svými bratry u firmy Renault, později pracoval u firmy Krassl v Brně jako automechanik a v areálu firmy také s rodinou bydlel. To je zhruba vše. V lednu znovu zajedu do archivu v Rajhradě a pokusím se zjistit alespoň něco o jeho školních létech v Řícmanicích. Ale tady byla jenom dvoutřídka. Ale co pak? Je vyučený automechanik? Střední školu podle Menšíka neměl, tak kde se učil před odchodem do Francie?

O Vladimíru Menšíkovi je stále co pátrat. I když jsem si myslel, že, co se týče jeho rodiny, je vše dané. Při pátrání po rodových kořenech jsem se dozvěděl, že Menšíkovi předkové byli hodně plodní. Velkou úlohu měla v tomto regionální poloha, jak demografické výzkumy potvrdily, největší porodnost byla na jižní Moravě, naopak na severu byla podprůměrná. V hlavní rodové linii toto přerušil až Vladimírův otec Vladislav. Myslel jsem, že měl pouze dvě děti, ale asi tomu tak docela není. Jak je všeobecně známo, Vladimír měl sestru Olgu, provdanou Svozilovou. Co bylo ale pro mě překvapení je, že Alena Horáková-Fonová (Menšíkova blízká spolupracovnice a přítelkyně) se ve své knize Utajené vzpomínky na Vladimíra Menšíka zmiňuje o dvou sestrách Vladimíra Menšíka. Zatím jsem knihu nedočetl, snad v knize budou i další informace, které by tuto druhou sestru Vladimíra Menšíka přiblížily více... Ale ten fakt, že nikde jinde se dvě sestry Vladimíra Menšíka nezmiňují je na pováženou. Jsou dvě možnosti: buď druhá sestra byla/je nebo se autorka knihy mílí. Bohužel, do matriky (ivančické, řícmanické, možná brněnské), které by vše osvětlily, se zatím nedostanu (zákon o ochraně osobních dat), požádal jsem pana Jana Menšíka (syna) o povolení, ale bez odpovědi...

Doplnění (19.12.2019): Snažím se zjistit nějaké další informace o Aleně Horákové-Fonové, ale Google zatím nepomáhá. Kromě její knihy nenalézám žádné informace, které by tuto osobu více přiblížily.

Zajímavou otázkou je začátek školní docházky Vladimíra Menšíka. Vydaná literatura a pamětníci uvádí, že Vladimír Menšík do první třídy chodil v Ivančicích, potom po přestěhování rodiny pokračoval v Brně. Na vysvědčení je ale udáváno, že do školy začal chodit až v Brně - Židenicích. Nechci tuto skutečnost zpochybňovat, ale není možné, že Vladimír Menšík do školy v Ivančicích vůbec nechodil? Nebo jen pár dnů? Na to mi možná odpoví materiál uložený ve Státním okresním archivu v Rajhradě.

Doplnění (26.11.2019): Po návštěvě archivu jsem nenašel jediný důkaz, že by Vladimír Menšík chodil alesoň načas do 1. třídy v Ivančicích. Tady byla v té době pouze jedna obecná (národní) škola a ke školnímu roku 1935/36 se uvádí pouze tři děti, které se během školního roku odstěhovaly, a Vl. Menšík mezi nimi není... V třídním katalogu o prospěchu žactva už není vůbec. Záhada? Jak jsem psal výše, na vysvědčení z 1. třídy je uvedeno, že Vladimír (Vladislav) Menšík nastoupil do 1. třídy v Brně - Židenicích a "vůbec" do školy v Brně - Židenicích.

Zdá se, že jsem při svém bádání po přímých předcích Vladimíra Menšíka došel na úplný konec. Po prostudování matrik a dalších materiálů (např. lánových rejstříků, pozemkových knih apod.) jsem se dostal k roku 1629 a objevil možná prvního historicky doloženého předka Vl. Menšíka. Vzhledem k nedostatku pramenů píši možná, souvislost s přímou rodovou větví lze vysledovat pouze na základě nepřímých důkazů.

Čtení matrik je z větší části dokončeno. Mám tak bohatý materiál pro kapitolu knihy, která musí být logicky napsána jako první - přiblížení rodové větve Vladimíra Menšíka na Moravě a běžný život jejich členů, moravských podsedků, podruhů, domkářů i bohatých čtvrtláníků. Opět prozradím, že ve svém bádání jsem se bezpečně dostal až na počátek 18. století k jistému Matyáši Menšíkovi, obyvateli jedné vsi na Blanensku...

V současné době jsem se soustředil na předky Vladimíra Menšíka a už teď vím, že ve svých vyprávěních nepřeháněl -  tetiček a strýců opravdu nebylo málo... Prozradím, že kořeny rodové větve V. Menšíka musíme hledat dále než v Řícmanicích a mezi nejoblíbenějšími jmény byly František, Josef, Josefa či Mariana.

Včera jsem navštívil Moravský zemský archiv, abych prostudoval materiály vztahující se k pověřenému správci Vyšší školy strojnické v Brně Ing. Janu Bujniakovi. Ten byl na školu přijat jako výpomocný učitel, zanedlouho ale povýšil, aby se pak stal ředitelem školy. Kvůli svým pronacistickým postojům, propagování nacismu na půdě školy a celkově kolaborantství byl krátce po skončení války v Brně popraven. Materiál v archivu se vztahuje hlavně k procesu před Mimořádným lidovým soudem v Brně. Výpovědi svědků a také samotného obžalovaného nám poslouží k vykreslení doby a poměrů na škole, kterou za Bujniakovi neblahé éry navštěvoval i Vladimír Menšík. Podrobněji se osobnosti Jana Bujniaka věnuje tento příspěvek.

V současné době prohlížím archivní materiály z doby první republiky, z doby základní školní docházky Vladimíra Menšíka. Ten postupně navštěvoval II. pětitřídní chlapeckou školu v Brně-Židenicích, od šesté třídy pak školu měšťanskou. Následující příspěvek popisuje dny, kdy zemřel první československý prezident T. G. Masaryk. V té době Vladimír Menšík chodil do 3. třídy.

"14. září v den úmrtí presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka po smutečním proslovu třídních učitelů byly žáci propuštěni ze školy domů. Toho dne se nevyučovalo. 17. září po 10. hod[ině] byla smuteční slavnost , žáci 3., 4. a 5. tř[ídy] vyslechli projev min[istra] školství Dr. Em[ila] Franke. Odpoledne téhož dne a v den pohřbu presidenta Osvoboditele dne 21. září bylo prázdno.

Místní školní rada uspořádala 18. září smuteční slavnost k uctění památky presidenta Osvoboditele v přednáškovém sálu Tyršovy školy. Projev učinil předseda místní školní rady Jos[ef] Paták. Slavnosti se zúčastnilo všechno židenské učitelstvo. Podobně zúčastnil se učitelský sbor tryzny na paměť pres[identa] Osvoboditele, pořádané pro všechno učitelstvo brněnských škol českých i německých od mateř[ských] škol po vysoké školy na sokolském stadionu v Brně dne 25. září 1937."

Zápis porady učitelského sboru ze dne 19.10.1937.

Tento měsíc jsem byl osloven spisovatelem Jiřím Endlerem, autorem knihy Příběhy brněnských hřbitovů (křest proběhl 20. července roku 2010 za přítomnosti mj. Miloše Štědroně a Arnošta Goldflama). Pan Endler během svého bádání nashromáždil informace i k Vladimíru Menšíkovi a rodině Svozilově, do které se přivdala jeho sestra Olga. Tyto poznatky mi nezištně poskytl a já mu za tento důležitý příspěvek pro knižní monografii děkuji. Také se dotkl velmi ochotné spolupráce ze strany synovce Vladimíra Menšíka, pana Pavla Svozila, který mu s částí knihy velmi ochotně pomáhal a byl u Svozilů brán jako kronikář rodiny.

Na fotce: hrob rodiny Svozilových a Menšíkových na ústředním hřbitově v Brně. Zdroj: osobní archiv Jiřího Endlera.

Dnes jsem se na chvíli sešel s paní Helenou Brabcovou, která mi laskavě zapůjčila fotografie z osobního archivu Vladimíra Brabce, svého otce. Jedná se o fotky z doby jeho působení v AUS Víta Nejedlého a divadle E. F. Buriana. Připomeňme, že to byla doba společného angažmá s Vladimírem Menšíkem, Petrem Haničincem a Karlem Lincem v letech 1954-58.

V prosinci jsem navštívil Slovenský filmový ústav (SFÚ) v Bratislavě. Cílem studia byly dokumentační složky tří slovenských filmů, na kterých se herecky podílel Vladimír Menšík. Jsou to filmy Archimédov zákon, Rekviem za rytierov a Zmluva s diablom. V pěti kartonech jsem našel množství posudků na jednotlivé filmy (mj. i od Ladislava Chudíka), výrobní listy, rozpočty a literární scénáře. K jednomu z filmů se dochoval natáčecí plán. Podrobnější informace z natáčení (denní a výrobní zprávy) materiály neobsahují.

Jedné noci byl Vladimír Menšík opět na tahu po brněnských restauracích. Společně s dvěma dalšími kamarády také zavítal do jednoho hotelu na tehdejší ulici Leninova (dnes Kounicova). Začali hlasitě zpívat a vše tomu dal korunu další známý, který hned ve dvěřích pronesl pro tu dobu odvážný a nepřijatelný názor na politickou situaci. Celý příspěvek.

V archivu bezpečnostních složek se nachází dvě složky, vztahující se pravděpodobně k Vladimíru Menšíkovi a jeho synu Janovi. První pochází z činnosti Správy vyšetřování StB, druhá pak od Hlavní správy vojenské kontrarozvědky SNB. Výzkum napoví více...

Toto je velmi známé a diskutované téma. Ač narozen jako Vladislav, přesto známe Vladimíra Menšíka. Jisté je, že s Vladislavem Menšíkem se můžeme naposledy setkat při odchodu z Vesnického divadla v roce 1954. Ve stejném roce se ale objevuje již Vladimír Menšík. Traduje se, že jméno si změnil na radu nového zaměstnavatele E. F. Buriana. Pravdou je, že v seznamu zaměstnanců Armádního uměleckého divadla z r. 1954 je již uveden Vladimír Menšík. Ale proč zrovna Vladimír? V roce 2014 přišla s možnou odpovědí paní Zora na genealogickém foru genealogie.taby.cz. Jak vyhledala na patřičných místech v matrikách, k záměně jmen došlo poprvé u Menšíkova otce, který je jednou uváděn jako Vladislav, podruhé (při sňatku s Andělou Kudláčkovou - Menšíkovou matkou) jak Vladimír, tak i Vladislav. To mohlo Vladimíra Menšíka inspirovat a v roce 1954 se přejmenovat. Celý příspěvek zde.

Po prostudování produkčních materiálů filmů z produkce Filmového studia Barrandov se po prázdninách chystám na Slovensko, konkrétně do Bratislavy. Ve zdejším Národním filmovém archivu Slovenského filmového ústavu jsou uloženy dokumentační složky tří filmů, na kterých se herecky podílel Vladimír Menšík. Jsou to Rekviem za rytierov, Archimedov zákon (společně s Jiřím Sovákem a dalšími českými herci) a Zmluva s diablom. O výsledku budu na těchto stránkách informovat.

V minulé části jsem si postěžoval na špatnou spolupráci pamětníků Vladimíra Menšíka. V dnešním článku to vezmu z jiné strany, budou to úvahy o bádání v archivech v Česku a na Slovensku. A že těch archivů je, jmenujme Divadelní ústav, archiv na Barrandově, Národní archiv, Archiv města Brna, Památník národního písemnictví, archiv JAMU, archivy Vojenského historického ústavu v Olomouci a Trnavě, Archiv Kanceláře prezidenta republiky a některé další.

Když jsem začínal pracovat na Vladimíru Menšíkovi, měl jsem za sebou již zkušenosti z obdobných výzkumů. Jen s tím rozdílem, že osoby, o nichž jsem psal odborné články jsou již několik staletí mrtvé (Karel starší z Žerotína, Václav Bítovský z Bítova ad. - k těmto historickým osobám existuje mnoho písemných památek, ať už jde o samotné kopiáře osobních korespondencí, zápisů z pracovních jednání, soudních líčení a dalších). Zanedlouho jsem měl poznat, že toto bude u Vladimíra Menšíka velký problém.

Převzato z časopisu Vladimír Menšík. Život, dílo, doba, č. 1, roč. 1, s. 4-5

Na sklonku roku 2016 jsem v úterý, 27. prosince, navštívil Správní archiv Armády ČR (pobočka Vojenského historického archivu) v Olomouci. Chtěl jsem prostudovat působení Vladimíra Menšíka v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Návštěva byla úspěšná, dozvěděl jsem se podrobné informace o činnosti AUS mezi listopadem 1954 a březnem 1955, tedy obdobím působení Vladimíra Menšíka. Z jiných zdrojů víme, že Vl. Menšík byl do základní vojenské služby odveden 2. října 1954, z Olomouce se pak můžeme dozvědět, že k Armádnímu uměleckému souboru (AUS) Víta Nejedlého byl  převelen 29. října, mj. společně s Vladimírem Brabcem, Petrem Haničincem a Karlem Lincem. Je potřebí ale další podrobné prostudování materiálů z Vojenského archivu, abych mohl podat plastický obraz působení Vladimíra Menšíka v tomto uměleckém vojenském uskupení.

Po ukončení angažmá ve Vesnickém divadle v roce 1954 byl Vladimír Menšík přijat za stálého člena v prestižním uměleckém souboru divadla D 34 vedeného legendárním divadelníkem E. F. Burianem. I přes zdravotní potíže, kterými Menšík trpěl od mládí (problémy s dýcháním) ho ještě čekala základní vojenská služba. Měl ale štěstí, od konce roku 1954 se stal členem Armádního uměleckého souboru (AUS) Víta Nejedlého. Zde zůstal do března 1955, kdy si ho nazpět vyžádal E. F. Burian, a tak mohl Menšík zákl. vojenskou službu odsloužit v prostředí daleko příjemnějším a hlavně činorodějším.

Příští týden navštívím archiv v Olomouci, kde bych se měl o činnosti Vladimíra Menšíka v AUS Víta Nejedlého dozvědět více. O výsledcích budu na těchto stránkách informovat.

Historie AUS

V pondělí, 12. září, jsem navštívil Archiv města Brna za účelem pátrání po základní školní docházce Vladimíra Menšíka.

Ten ji začal ve školním roce 1935/36, a to v II. pětitřídní obecné škole chlapecké v Brně - Židenicích ve Staré osadě. Škola byla založena 10. 11. 1872, 29. srpna 1919 se pak rozdělila na pětitřídní školy dvě. Vladislav Menšík si to do první třídy zamířil v pondělí 2. září společně s dalšími 29 dětmi. V učebně je uvítacím proslovem přivítal třídní kantor Josef Kraus. Ten také druhého dne sezval všechny rodiče žáků I. třídy na besedu. 

Děti čekaly takové předměty jako náboženství, čtení a psaní, prvouka, počty, zpěv a tělesná výchova. Celkem toho šk. roku navštěvovalo školu 163 žáků. V prvním pololetí byl malý Vladislav klasifikován celkovým ohodnocením velmi dobrý, na konci šk. roku to byly jedničky a dvojky.

Zdroj: Archiv města Brna

Část našeho výzkumu poskytujeme i pro hesla na české Wikipedii.

V pondělí 4. července jsem díky Janu Menšíkovi navštívil vojenskou centrální registraturu v Trnavě (spadající pod Vojenský archiv ČR), kde jsou uloženy osobní složky Vladimíra Menšíka. Pro můj výzkum se mi tak dostaly do rukou záznamy o základní vojenské službě, stručný průběh služby a zdravotní záznamy.

Malá zajímavost: podle zdravotních záznamů měřil Vladimír Menšík 180 cm.

V Archivu města Brna se nachází materiály k Vladimíru Menšíkovi a jeho základní školní docházce. O svém studiu budu informovat...

Jan Menšík mi předal potřebná povolení ke studiu ve vojenském archivu v Trnavě, kde se nachází osobní složky Vladimíra Menšíka. Ty by měly popisovat průběh jeho základní vojenské služby. V pondělí může výzkum začít.

Ve středu 29.6.2016 jsem se opět setkal s Janem Menšíkem. Povídali jsme si o jeho tatínkovi. Dozvěděl jsem se hodně zajímavého, např. o jejich milované chalupě v Žandově a problémech, kterou způsobovala Menšíkova popularita, o Menšíkovi jako řemeslníkovi i o jeho astmatu a lécích, které někdy měly i nežádoucí účinky. Po autorizaci rozhovoru uvedu krátkou ukázku na našem webu.

Ač Vladimír Menšík na základní škole prospíval vcelku dobře, na průmyslové škole se mu nedařilo. O tom, svědčí jak klasifikační protokoly, tak také protokoly konferenční, kde jsou zápisy z pravidelných porad profesorského sboru, které se vedly čtyřikrát do roka. Z nich se tak například dozvídáme, že v květnu 1946, ve třetím ročníku, dostal Vl. Menšík za 11 neomluvených hodin 3. stupeň z chování. A mělo to být ještě zajímavější...

Zdroj: Archiv města Brna

Vladimír Menšík nastoupil na střední školu ve školním roce 1943-44. Na vyšší průmyslovou školu strojnickou, jak zněl oficiální název, bylo v tomto roce přijato 182 žáků z celkem 562 uchazečů. Přijímací zkoušky byly konány ze tří předmětů, a to němčiny, češtiny a matematiky. Shodou okolností se tohoto roku přestěhoval do budovy školy Středoškolský zdravotní ústav, což si vedení školy pochvalovalo, neboť "kromě pravidelných zdravotních prohlídek našeho žactva bude napříště postaráno o první pomoc při úrazech, náhlých onemocněních apod." Útočiště mu poskytl pověřený správce školy Jan Bujniak, který jim přenechal služební ředitelský byt.

Jan Bujniak byla ostatně velmi problémová osoba, která kolaborovala s nacisty a zaváděla do školy nacistický řád. Dle zprávy profesorů ze 7. května 1945 tak např. "každou poradu zahajoval povelem 'Pozor - Vůdci zdar' ... při čemž ostře zíral do sboru, kdo jak činí." Navíc organizoval "zápujčky" studentů do Technische Nothilfe, kdy dva žáci zahynuli při náletu na Berlín. Po válce byl Jan Bujniak odsouzen a 20. června 1945 popraven.

Zdroj: Archiv města Brna

Vladimír Menšík, jehož nedožité devadesátiny si zanedlouho připomeneme, patří do té kategorie herců, kteří na nás promlouvají svou lidskostí. Nestačí, aby byl člověk skvělý herec, měl by být také osobností. A tou Menšík bezpochyby je. Navíc ho nelze zaškatulkovat do jednoho typu role. Jako příklad může sloužit seriál československé televize o Alexandru Dumasi starším. Zde vidíme Dumase jako rozšafného rozverného mladíka, který přijel dobývat Paříž a na konci jako zlomeného člověka / spisovatele, který si nepamatuje na většinu děl, která napsal. A Vladimíru Menšíkovi věříme oboje. To je jen malý příklad za všechny.

Na tomto místě budou krátká zamyšlení nad Menšíkovým životem, jeho profesní kariérou (filmovou i divadelní) a i nad dobou, ve které žil. Pozornosti neujde ani to, co bylo o Menšíkovi napsáno nebo to, co se chystá.

Součástí příspěvků budou i originální informace z archívů, které většinou nebyly nikde zveřejněny. Dozvíme se tak např. o Menšíkovi jako studentovi Vyšší průmyslové školy v Brně, o úspěšném divadelním herci, o zákulisí natáčení filmů atd.