Ve filmu Vojtěcha Jasného z roku 1969 vytvořil Vladimír Menšík nezapomenutelnou postavu sympatického kradáka, Jořku s pyřkem. K opravdu silným scénám patří jeho smrt. Aby se vyhnul vězení (pokolikáté už), polije si nohu kyselinou sírovou a pro jistotu ji ještě ponoří do močůvky. Pak zanese opravený zapalovač svému bývalému kantorovi,1) který ho varuje, aby si s nemocnou nohou nezahrával. Nechme promluvit samotného Vojtěcha Jasného, který scénu popsal v synopsi.
"Joska se jen zasměje: 'Mráz kopřivu nespálí' a kulhá domů. Ale je mu zle, začne blouznit. Lehne si doma, pak musí na vzduch. Nikde nikdo. Pes honí po dvorku husy. Celý dvorek je posetý bílým peřím. Joska vyjde doprostřed, chce zavolat o pomoc, ale padne tváří do země. Když se zvedne, má na ústech tři pírka. Jedno vezme vítr, když se zvedá, druhé, když se vztyčí, a třetí, když zavolá. Ale nikdo neslyší jeho volání. Joska padne tváří do země a kolem je bílé peří. Stále více bílého peří, až už není nic. Tak zemřel velký talent, technik, vynálezce a místní kradák Joska s pyřkem. Divák promine autoru, že je mu ho líto. Kdyby se narodil v jiné, lepší době, byl by z něho určitě vynálezce. Z hospody vyhrávají křídlovky. Je krásné nedělní odpoledne."
1) Ve filmu je to pak paní učitelka.
Zdroj: Barrandov a.s., archiv