Knižní monografie, kap. 18. (1988)

Knižní monografie, kap. 17. (1983 - 1987)

Knižní monografie, kap. 16. (1979 - 1982)

Jedinečná kompilace scének 3/3

Recenze na knihu Jaroslava Kříženeckého "Menšík"

Knižní monografie, kap. 13. (1967 - 1969)

Knižní monografie, kap. 12. (1966) - dle nového číslování

Tajemství Vladimíra Menšíka (starší dokument)

Knižní monografie, kap. 10. (1960 - 1965)

Knižní monografie, kap. 9. (1958 - 1959)

Nová kniha
 čerpá informace i z výzkumu na našem webu...
Jen první dojem: kniha se mi na první prolistování líbí, je přehledně členěná
do malých oddílů, informace dávkovány po částech a obsahuje
kvalitní fotografické přílohy.

Recenze

Díl 1., Díl 2., Díl 3., Díl 4., Díl 5.

Kniha od Lubomíra Kostelky by si zasloužila určitě větší rozsah než "pouhých" 200 stran, proložených hojně recepty na různá jídla. Ano, kniha je takto koncipována a nelze tedy nic proti tomu namítat. Když se do ní ale čtenář začte víc, může jen litovat, že Kostelka nebyl více sdílnější a nevěnoval životu Vladimíra Menšíka více vzpomínek. Nebo ještě lépe proč nenapsal knihy dvě, kuchařku a svou autibiografii. Ale i tak je to nenahraditelný příspěvek k Menšíkovu životopisu, co Vladimír Menšík ve svých autobiografických vzpomínkách opomíjí nebo přejde pár slovy, to Kostelka rozvádí do podrobností. Zmiňuje například mnohem více ze života na Janáčkově akademii múzických umění (1949 - 1953), např. podrobnosti studentských divadelních představení, "přesnídávkovou" akci, která díky nim na škole probíhala, nebo účast na největší stavbě socialismu v tehdejším Československu, která v roce 1952 probíhala nedaleko od Košic. Lubomír Kostelka zmiňuje také Menšíkův vstup do KSČ a jeho politickou činnost v rámci JAMU. Hodně místa v knize je také věnováno vyprávění různých historek, které spolu Kostelka a Menšík zažili a které od Menšíka vůbec neznáme.

Poznámka na závěr:
Rok před Kostelkovým úmrtím jsem se ho třikrát snažil oslovit, ale bezvýsledně. Dopisy jsem tenkrát směřoval na jeho adresu do středočeské obce Kamberk. Sice na tom zdravotně nebyl nejlépe, přesto v té době poskytl časopisům a televizi několik rozhovorů. Měl jsem tedy naději, že  jako velký Menšíkův přítel do mé knihy přispěje dalšími, dříve nepublikovanými, vzpomínkami. Nevím proč, ale neodpověděl - dopisy na adresu došly, není ale jisté, zda je vůbec četl.

Anotace knihy: https://www.databazeknih.cz/knihy/cesti-herci-a-herecky-nejen-v-hospodach-s-vladou-mensikem-181714

Ne tak známá vystoupení Vladimíra Menšíka

 Archiv města Brna - plánováno 7/2020

 SOA Brno-venkov - plánováno 07/2020

Bombardér amerického letectva (ilustrační foto)

Při přípravě kapitoly o Vladimíru Menšíkovi a jeho životě v okupovaném Brně jsem narazil na mně dosud neznámou knihu od brněnského novináře Bedřicha Golombka Co nebude v dějepise. Až syrově zde líčí všední dny pod německou nadvládou od začátku v roce 1939 až do úplného konce války v roce 1945. Kniha vyšla jen jednou, a to hned v roce osvobození, vzpomínky jsou to tedy velmi čerstvé. Krátká ukázka o listopadovém bombardování v roce 1944, jednom z nejhorších jaké kdy Brno prodělalo:

„Bylo tehdy mlhavo, mraky byly velice nízko. Pravý listopadový den ... Utěšovali jsme se ještě v této těžké chvíli, že Brnu nebezpečí nehrozí, když je tak zataženo ... Stál jsem před dveřmi domu a poslouchal. Najednou se ozve hukot motorů nad našimi hlavami, vzápětí jsem viděl veliký bombardovací stroj jenom několik desítek metrů vysoko. Letěl nad právnickou fakultou směrem ke Špilberku. Ve vteřině jsme byli v krytu. Hukot motorů se stupňuje, zdá se jako by se třásl celý dům, je v tom cosi velice silného, má to živelnou povahu. Dům se zatřese a elektrické světlo zamžiká, dům se třese znovu, hukot motorů se vzdaluje, ale zase se přiblížil, nevíme, co jsou pumy a co motory, ten zvuk není tak strašný jako ta síla, která z něho vyvěrá. Jsme zmrazení, ztrnulí, prožíváme minuty hrůzy, nové hrůzy, neznámé, jako by škála těch všech hrůz, které jsme prožili, byla nevyčerpatelná ... Nad městem se vznášejí mraky. Zdá se nám jako by celé hořelo.“

Přidána kategorie filmových ukázek

Přidána kategorie filmových plakátů a fotosek

Rodina Menšíků v Řícmanicích - žádost o spolupráci na knize

SOA Brno-venkov - návštěva plánována 11/2019

Osloven starosta Řícmanic kvůli sběru dat o Vl. Menšíkovi

Menšíkova 11: žádost o kontakt na Petra Menšíka

Matrika OÚ Bílovice n. Svitavou - návšt. plánována 10/2019.

Uživatel Jenda našel ve svém archivu (a vložil na YouTube) zajímavý záznam přímého přenosu TV pořadu Pět přání z listopadu 1982. Sem byl pozván i Vladimír Menšík a při této příležitosti mu tehdejší rektor Janáčkovy akademie múzických umění prof. František Šolc udělil nejvyšší vyznamenání - zlatou medaili. Po předání se Vladimír Menšík rozhovořil...

Poznámka: celý rozhovor vyšel tiskem v knize (Menšíková, Olga: Dary Vladimíra Menšíka aneb stromeček mého veselého života, Praha 1998, s. 126-132).

Audio záznam z předání medaile na půdě JAMU - v jednání.

Navázán kontakt se správkyní archivu rodiny Svozilových.

Navázán kontakt se spisovatelem Jiřím Endlerem.

U budovy základní školy v Ivančicích byla odhalena busta Vladimíra Menšíka. Stalo se tak u příležitosti jeho nedožitých 89. narozenin, socha je dílem akademického sochaře Nikose Armutidise. Sledujte záznam. Foto: denik.cz.

Příprava hesla "Vl. Menšík" do Čs. divadelní encyklopedie

Navázán kontakt s vlastníky archivu pana Vladimíra Brabce.

Vzpomínky Ctibora Matějky z Ivančic.

Vzpomínka na Vl. Menšíka v humoristickém Tapírovi.

Zaslal jsem nabídku spolupráce s expozicí Vl. Menšíka v Ivančicích.

Dramatické herectví Vl. Menšíka (bakalářská práce)

Na Febiofestu byla vydána pamětní medaile Vl. Menšíka.

Velký přítel Vl. Menšíka Lubomír Kostelka oslavil v březnu 90 let.

Rozhledna Vl. Menšíka oslavila v dubnu 10 let.

Jako každoročně i minulý rok se Dopravni podnik města Brna rozhodl pojmenovat nové tramvaje. Tentokrát se rozhodl oslovit jednotlivé brněnské části s tím, aby navrhly známé osobnosti. Díky brněnské městské části Brno-Černovice nyní tedy jezdí po Brně tramvaj "Vladimír Menšík".

Více zde: Nové tramvaje v Brně

V roce 2008 vznikl na ZŠ Vladimíra Menšíka v Ivančicích projekt Vladimír Menšík očima dětí. Jako reakce na žádost dětí zaslala paní Olga Menšíková vzpomínky na svého manžela a Vánoce, které spolu trávili.

Celé znění dopisu lze shlédnout na stránkách školy.

Na působení v černovickém Sokole Vl. Menšík vzpomínal rád. Ve spolku, jehož činnost se započala v roce 1919, působil několik let. V roce 1947 s několika dalšími vedl tábor na slovenských hranicích v Pasekách (u Nedašovy Lhoty). Byl také členem souboru Adolfa Pištěláka, hrál házenou.

Dne 28. května 1988 ho jeho sestra Olga (která také Sokol navštěvovala) omlouvala z neúčasti na setkání bývalých členů - příští den Vladimír Menšík umírá.

Zdroj: Rejnuš, O., Jelínek, M., Malý, J.: 85 let tělocvičné jednoty Sokol Brno IV Černovice 1919 - 2004. Brno 2004.

Roku 1984 poskytl Vladimír Menšík rozhovor novinám Brněnský večerník. Přečtěme si, co řekl o svém dospívání v Brně:

"... celé mé zrání a hledání sama sebe ... je spjato s Brnem. Je to období mé neuvěřitelné aktivity a dnes nevím, jak jsem to všechno stihl. Studoval jsem (a s výjimkou JAMU špatně), učil jsem se hrát na housle a klavír a bez pedagogického vedení taky na klarinet a kytaru (zbytečně, ať už s vedením, nebo bez něj), hrál jsem v restauraci u Voráčů na Špitálce loutkové divadlo (primitivně, ale vytrvale), hrál a zpíval v trampské osadě Dravci, kopal fotbal  v židenické čafce (jako ani jednou postavený náhradník) a plaval za KVS Brno (nejpomaleji). Ale hlavně jsem doslova žil v Sokole Brno IV. Pravidelně a s fortelem jsem cvičil na nářadí a nebýt Honzy Vyskupa a asi třiceti dalších, mohl jsem být čtverkařskou jedničkou. Zároveň jsem pomáhal cvičit žáky  a jako vedoucí  s nimi jezdil na letní i zimní tábory, kromě toho jsem absolvoval  tábory v Biskupicích se souborem Ády Pištěláka - byl jsem v něm tamburášem -  a s ním jsem taky zvládl během roku řadu vystoupení a dvakrát týdně zkoušky ... Kromě toho jsem ještě stihl milovat - samozřejmě z donucení partnerek jen platonicky - několik členek čtverky, ale i tak to bylo rovněž velice vyčerpávající, hlavně duševně."

Zdroj: Brněnský večerník, 5.10.1984

Starší článek o Vladimíru Menšíkovi si můžete přečíst zde.

O tom, že Vladimír Menšík byl komik vpravdě lidový, se nelze přít. Jak on sám vnímal onu lidovost? Přečtěme si, co o tom říka:

"Jenom abychom si hned na začátku ujasnili, o čem bude řeč: vylučme z humoru vtipálkovství, 'dělání legrace' za každou cenu. To nemá s lidovostí vůbec nic společeného. Humor v umění, herectví, ale i v životě vyplývá ze zvláštního vidění světa, znamená skoro určitou životní filozofii. Jako by člověk viděl  i odvrácenou tvář věcí kolem sebe. A tím, že je dovede vtipně podat, tak je nějak nadlehčí, udělá pro daleko větší okruh lidí přijatelnější, stravitelnější. A ti, kteří umělce viděli a vyslechli, se smějí a leckdy si teprve za chvíli uvědomí, že se tu vlastně kdosi touhle formou vyslovil třeba i k velmi vážnému tématu.

Lidový humor není složitě zašifrovaný. Nikdy z něj nesmí zmizet laskavost ... Opravdu lidový umělec nikdy netouží 'předvádět se', zneužívat důvěru diváků. No, a protože na hloupost a vulgárnost máme jistě všichni stejný názor, nebudu zvlášť zdůrazňovat, že lidový humor rozhodně není humor primitivní."

Zdroj: Práce, Praha, 23.5.1978

Náš webový projekt byl přidán jako jeden ze zdrojů k Vladimíru Menšíkovi v Encyklopedii dějin města Brna.

V letech 1977 - 1979 dostal Vladimír Menšík možnost moderovat televizní silvestry. A využil ji vrchovatě. O tom všem, o zákulisí natáčení, o tom, proč zůstalo pouze u třech "Menšíkových" Silvestrů pojednává právě tato kniha, kterou vydalo nakladatelství Nemo v roce 2010.

Dne 6. září 1978 bylo Vladimíru Menšíkovi uděleno čestné občanství rodného města Ivančic. "Za přítomnosti mnoha oficiálních hostí a velkého počtu ivančických občanů" cenu předal předseda Městského národního výboru Vladimír Buchta. Přítomní

"připravili vzácnému hostu takové ovace, jakých besední dům sotva kdy zažil ... S velkým dojetím promluvil 'náš starý Vančák¹', když děkoval za tuto poctu, které si nesmírně váží!"

Bylo to ve stejném roce, kdy Menšík v květnu obdržel čestný titul národního umělce.

¹⁾ Regionální označení obyvatele města Ivančic.

Zdroj: Archiv Městského úřadu města Ivančic, kronika.

Není vzácností, že populární osoba (ať herec, zpěvák, politik) si stěžují na novináře, na to, jak nemají soukromí, jak je popularita obtěžuje. Vladimír Menšík se v roce 1973 na toto téma vyjádřil se sympatickou upřímností. I pro dnešek jsou ostatně jeho slova aktuální.

"Ale já si nestěžuji. Když léta usilujete, aby vás diváci aspoň zaznamenali, tak obtíže, které popularita přináší, berete jako daň za to, že se vám poštěstilo. Rozhodně jsem nebyl žádné zázračné dítě a jsem nesmírně rád, že od různých i epizodních rolí jsem se dopracoval jistého uznání diváků i pánů režisérů. Ale popularitu si člověk nesmí brát moc k srdci, to by to s ním mohlo špatně dopadnout. Být populárním neznamená vždycky být dobrým; populární může být nakonec i naprostý diletant. A nemusí být jeho vinou, že je populární."

Zdroj: Záběr. Časopis filmového diváka, roč. VI, č. 10.

Čestné tituly zasloužilý umělec se předávaly každoročně po 1. květnu. Vladimír Menšík ocenění převzal v pátek 3. května 1974 na slavnostním shromáždění ve Valdštejnském paláci v Praze.

Zdroj: Rudé právo, 4.5.1974 (Ústav pro českou literaturu AV ČR - online archiv)

Roku 2015 byla vydána objemná kniha Vladimír Menšík a jeho filmy od autora Lumíra Holčáka. Jak název napovídá, nalezneme zde seznam všech filmů, ve kterých Vladimír Menšík hrál. Autor přidal i televizní filmy, insenace a rozhlasové pořady. U filmu (insenace, rozhl. pořadu) je vždy stručný obsah, název Menšíkovy role a informace z dobových rozhovorů a recenzí. Tuto knihu lze chápat jako zdařilou encyklopedii, o Menšíkově životě se ve stručnosti dozvídáme na úvodních, cca 30 stranách, knihy. Účelem bylo ale podat kompletní nenáročný přehled o filmech (tel. inscenacích), což se bezpochyby povedlo. Knihu vydalo nakladatelství Montanex v Ostravě roku 2015.

Recenze na knihu zde.

Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě připravuje výstavu, na které mj. budou mít návštěvníci možnost podívat se na Menšíkův soubor her a hraček, který doplní již existující expozici světničky Vladimíra Menšíka. Ta je vybavena nábytkem a dalšími předměty z jeho chalupy v Dolní Polici u Žandova, které muzeu věnovala vdova Olga Menšíková v roce 2005.

Zdroj: Metro, Praha

Pokud bychom se měli zamyslet, kdo z dětí Vladimíra Menšíka zústal aktivně u filmu, byl by to právě Jan Menšík (syn z druhého manželství s Olgou), který pracuje jako asistent režie. Naposledy se tak podílel na filmu Jiřího Menzela Donšajni z roku 2013. Ale již za života svého otce se úspěšně věnoval tomuto řemeslu. Bylo tomu například u filmu Když rozvod tak rozvod (1982), kdy sám Menšík projevil přání, aby se jeho syn podílel na natáčení (jako 2. asistent režie), nebo u filmové komedie Mladé víno z roku 1986. A Jan Menšík plnil své úkoly ke spokojenosti celého štábu. To se dozvídáme z posudku na členy filmového štábu filmu Mladé víno:

"Jedná se o začínajícího pracovníka, který však plnil samostatně a s plnou mírou odpovědnosti svěřené úkoly. Jedná se o perspektivního pracovníka v oboru režie."

Je zajímavé, že dodnes Jan Menšík uniká pozornosti médií, stejně jako Menšíkova dcera z prvního manželství Vladimíra.

Zdroj: Barrandov a.s., archiv

Dokument České televize z cyklu Předčasná úmrtí z roku 2001.

I přesto, že Vladimír Menšík patří k národním klenotům Československa a České republiky, nelze říci, že by se mu po smrti dostalo náležitého ocenění. Naštěstí k pár záslužným činům došlo. Uveďme si je.

Muzeum / expozice Vladimíra Menšíka
O expozici se můžete dozvědět na našich stránkách.

Ulice Vladimíra Menšíka
Nachází se v Ivančicích, viz mapa.

Ulice Menšíkova
Najdeme ji v Brně, na počest Menšíkovi vznikla 17. června roku 2014. Viz mapa a informace.

Základní škola V. Menšíka
se nachází v Ivančicích, v ulici Růžová, vznikla 1. července roku 2001. Viz zde.

Rozhledna Vladimíra Menšíka
se nachází v obci Hlína u Ivančic. Informace zde.

Pamětní deska na rodném domě v Ivančicích

Vzpomínková expozice Vladimíra Menšíka
ve Vlastivědném muzeu v České Lípě. Výstava vznikla v roce 2005 a je sestavena z části výbavy chalupy, na které rodina Menšíků často pobývala a která se nachází v Dolní Polici u Žandova (č. p. 6).

Díky uživateli jménem izlin si můžeme poslechnout poslední Menšíkovo vystoupení v nesestříhané podobě. Bylo to v pořadu Abeceda, který se vysílal přímým přenosem 27. května 1988. Za dva dny nato Vladimír Menšík umírá... Záznam je rozdělen na dvě části.

Nekrolog Vladimíra Menšíka v Československé televizi z 30. května 1988. V záznamu televizních novin od páté minuty (5:13).

Zdroj: Rudé právo, 9.6.1988 (Ústav pro českou literaturu AV ČR - online archiv)

Záznam pořadu z 25.4.2008.

O mém prvním setkání s Vladimírem Menšíkem jsem se dozvěděl až po létech od své maminky. Byli mi dva roky a bydlelli jsme tehdy v Brně na Engelsově ulici. Jeli jsme do parku u Janáčkova divadla a naše cesta vedla po ulici Bratislavské. A tam jsme ho potkali. Maminka si to tehdy uvědomila až po chvíli, že ten muž v bílých kalhotech a nějaké vestě, který šel proti nám na protějším chodníku byl právě ON. Potkali jsme ho blízko Úrazové nemocnice, odkud zřejmě šel. Později jsem ho ještě viděl v brněnském Klubu železničářů, kde hostoval se svým známým pořadem vyprávění. Ale první vzpomínka je pro mne zajímavější (i když mé setkání proběhlo z úrovně korby kočárku...).

Často diskutovanou otázkou je Menšíkovo narození, resp. rok. Uvádí se rok 1924 a 1929. Jak sám Vladimír Menšík několikrát uvedl, změnil si rok v občanském průkaze proto, aby šel dříve do důchodu. Jak je tato historka v jeho podání zábavná, je také pravdivá. Otázkou je, zda byl Menšík sám falzifikátorem, tedy, zda si rok přepsal sám, nebo k uvedení chybného data došlo jinak.

Pravdou je, že chybné datum narození můžeme nalézt v několika oficiálních dokumentech, To se týká dokonce i tak závažných spisových materiálů, jako je dokumentace, která vzniklá k jeho jmenování zasloužilým a národním umělcem. V obou je uvedeno chybné datum narození 9.10.1924. Vladimíru Menšíkovi se povedl vtip i ze záhrobí - v oficiálním smutečním oznámení se uvádí "že dne 29. května 1988 zemřel ve věku 63 let (sic!) národní umělec Vladimír Menšík."

Zdroj: Národní archiv.

Vladimír Menšík zemřel 29. května 1988. Státní pohřeb mu byl uspořádán za necelé dva týdny, 8. června, v Domě umělců. Jeho zpopelněné tělo bylo uloženo do hrobu na Olšanských hřbitovech, pár kroků od hlavního vchodu.

Vraťme se ještě do června 1988. Tehdy bylo nutné například "zajištění obvyklých dopravních opatření, veřejného pořádku a bezpečnostních opatření v souvislosti se státním pohřbem národního umělce Vladimíra Menšíka" před místem konání smutečního obřadu. O to 2. června žádal ředitel II. odboru Ministerstva kultury ČSR Jan Kohout náčelníka správy SNB hl. m. Prahy Bohumila Cardu.

Oficiální zpráva ČTK (ze dne 8.6.1988):

Poslední rozloučení s národním umělcem V. Menšíkem. Naše kulturní veřejnost se 8. června ve smutečně vyzdobené Dvořákově síni Domu umělců v Praze naposledy rozloučila s národním umělcem Vladimírem Menšíkem, který zemřel 29. května ve věku 63 let (sic!). U katafalku s rakví zahalenou čs. státní vlajkou stáli čestnou stráž nejbližší přátelé V. Menšíka, herci, režiséři a další tvůrčí pracovníci kinematografie. S V. Menšíkem se do Domu umělců přišly rozloučit stovky Pražanů.

K otázce Menšíkova věku se ještě vrátíme.

Zdroj: Národní archiv.

Obecně o Vladimíru Menšíkovi:

Wikipedie
Česko-slovenské filmové databáze
Filmová databáze
Encyklopedie dějin města Brna

Stálá expozice Vladimíra Menšíka byla otevřena v Ivančicích 9. října 1999 a můžeme ji najít na Staré radnici. Ve dvou místnostech se návštěvník může setkat s Menšíkovými osobními věcmi, rodinnými fotografiemi, fotografiemi z filmů. Po celou dobu prohlídky nás obklopuje vyprávění Vladimíra Menšíka. Jen škoda, že takto významému herci a člověku není věnováno samostatné muzeum (expozice je součástí Pamítníku Alfonse Muchy). V muzeu se byla podívat a krátkou reportáž připravila Hana Ondryášová (Český rozhlas, 15.3.2014).

Adresa expozice: Palackého nám. 9, 664 91  Ivančice. 
Další informace: Exozice Vladimíra Menšíka, kontakty.

V roce 2014 byla obhájena bakalářská práce Tomáše Bojdy: Dramatické herectví Vladimíra Menšíka. Na pěti titulech (filmových a televizních) se autor pokusil rozebrat způsoby Menšíkovy umělecké práce.