Vladimír Menšík | Projekt 90

Roku 1984 poskytl Vladimír Menšík rozhovor novinám Brněnský večerník. Přečtěme si, co řekl o svém dospívání v Brně:

"... celé mé zrání a hkedání sama sebe ... je spjato s Brnem. Je to období mé neuvěřitelné aktivity a dnes nevím, jak jsem to všechno stihl. Studoval jsem (a s výjimkou JAMU špatně), učil jsem se hrát na housle a klavír a bez pedagogického vedení taky na klarinet a kytaru (zbytečně, ať už s vedením, nebo bez něj), hrál jsem v restauraci u Voráčů na Špitálce loutkové divadlo (primitivně, ale vytrvale), hrál a zpíval v trampské osadě Dravci, kopal fotbal  v židenické čafce (jako ani jednou postavený náhradník) a plaval za KVS Brno (nejpomaleji). Ale hlavně jsem doslova žil v Sokole Brno IV. Pravidelně a s fortelem jsem cvičil na nářadí a nebýt Honzy Vyskupa a asi třiceti dalších, mohl jsem být čtverkařskou jedničkou. Zároveň jsem pomáhal cvičit žáky  a jako vedoucí  s nimi jezdil na letní i zimní tábory, kromě toho jsem absolvoval  tábory v BIskupicích se souborem Ády Pištěláka - byl jsem v něm tamburášem -  a s ním jsem taky zvládl během roku řadu vystoupení a dvakrát týdně zkoušky ... Kromě toho jsem ještě stihl milovat - samozřejmě z donucení partnerek jen platonicky - několik členek čtverky, ale i tak to bylo rovněž velice vyčerpávající, hlavně duševně"

Zdroj: Brněnský večerník, 5.10.1984

V pondělí, 12. září, jsem navštívil Archiv města Brna za účelem pátrání po základní školní docházce Vladimíra Menšíka.

Ten ji začal ve školním roce 1935/36, a to v II. pětitřídní obecné škole chlapecké v Brně - Židenicích ve Staré osadě. Škola byla založena 10. 11. 1872, 29. srpna 1919 se pak rozdělila na pětitřídní školy dvě. Vladislav Menšík si to do první třídy zamířil v pondělí 2. září společně s dalšími 29 dětmi. V učebně je uvítacím proslovem přivítal třídní kantor Josef Kraus. Čekaly je takové předměty jako náboženství, čtení a psaní, prvouka, počty, zpěv a tělesná výchova. Celkem toho šk. roku navštěvovalo školu 163 žáků. V prvním pololetí byl malý Vladislav klasifikován celkovým ohodnocením velmi dobrý, na konci šk. roku to byly jedničky a dvojky.

Zdroj: Archiv města Brna

Starší článek o Vladimíru Menšíkovi si můžete přečíst zde.

Část našeho výzkumu poskytujeme i pro hesla na české Wikipedii.

Vesnické divadlo bylo zvláštní ve všech ohledech. O podmínkách, za kterých herci hráli na svých štacích jsme již psali. Další zajímavostí bylo, že představení jednou ohlášené nebylo v drtivé většině případů rušeno. Pokud by k tomu mělo dojít, z důvodu onemocnění herce, zastoupil ho herec menší role nebo nastupovala tzv. herecká záloha z Prahy. Nechme promluvit archivní prameny:

"Jakmile po premiéře vyjede soubor na vesnici, dostanou herci menších rolí úkol, nastudovat v krátké době i velké role v téže hře. Jestliže na zájezdu onemocní herec velké role, hraje za něho pak ten, kdo měl jeho roli za něho nastudovat. K těmto opatřením dochází však zřídkakdy a nikdy na újmu úrovně představení, jež je zabezpečeno i tím, že třeba i malou roli přijede narychlo zahrát náhradník z pražské herecké zálohy. Málokdy se večer nehrálo, neboť k dopravě herce do představení použili jsme i letadla."

Zdroj: Fr. Smažík: Vesnické divadlo. Kulturní služba venkovu, Praha 1953, s. 13.

V pondělí 4. července jsem díky Janu Menšíkovi navštívil vojenskou centrální registraturu v Trnavě (spadající pod Vojenský archiv ČR), kde jsou uloženy osobní složky Vladimíra Menšíka. Pro můj výzkum se mi tak dostaly do rukou záznamy o základní vojenské službě, stručný průběh služby a zdravotní záznamy.

Malá zajímavost: podle zdravotních záznamů měřil Vladimír Menšík 180 cm.

V Archivu města Brna se nachází materiály k Vladimíru Menšíkovi a jeho základní školní docházce. O svém studiu budu informovat...

O tom, že Vladimír Menšík byl komik vpravdě lidový, se nelze přít. Jak on sám vnímal onu lidovost? Přečtěme si, co o tom říka:

"Jenom abychom si hned na začátku ujasnili, o čem bude řeč: vylučme z humoru vtipálkovství, 'dělání legrace' za každou cenu. To nemá s lidovostí vůbec nic společeného. Humor v umění, herectví, ale i v životě vyplývá ze zvláštního vidění světa, znamená skoro určitou životní filozofii. Jako by člověk viděl  i odvrácenou tvář věcí kolem sebe. A tím, že je dovede vtipně podat, tak je nějak nadlehčí, udělá pro daleko větší okruh lidí přijatelnější, stravitelnější. A ti, kteří umělce viděli a vyslechli, se smějí a leckdy si teprve za chvíli uvědomí, že se tu vlastně kdosi touhle formou vyslovil třeba i k velmi vážnému tématu.

Lidový humor není složitě zašifrovaný. Nikdy z něj nesmí zmizet laskavost ... Opravdu lidový umělec nikdy netouží 'předvádět se', zneužívat důvěru diváků. No, a protože na hloupost a vulgárnost máme jistě všichni stejný názor, nebudu zvlášť zdůrazňovat, že lidový humor rozhodně není humor primitivní."

Zdroj: Práce, Praha, 23.5.1978

Jan Menšík mi předal potřebná povolení ke studiu ve vojenském archivu v Trnavě, kde se nachází osobní složky Vladimíra Menšíka. Ty by měly popisovat průběh jeho základní vojenské služby. V pondělí může výzkum začít.

Ve středu 29.6.2016 jsem se opět setkal s Janem Menšíkem. Povídali jsme si o jeho tatínkovi. Dozvěděl jsem se hodně zajímavého, např. o jejich milované chalupě v Žandově a problémech, kterou způsobovala Menšíkova popularita, o Menšíkovi jako řemeslníkovi i o jeho astmatu a lécích, které někdy měly i nežádoucí účinky. Po autorizaci rozhovoru uvedu krátkou ukázku na našem webu.

Ač Vladimír Menšík na základní škole prospíval vcelku dobře, na průmyslové škole se mu nedařilo. O tom, svědčí jak klasifikační protokoly, tak také protokoly konferenční, kde jsou zápisy z pravidelných porad profesorského sboru, které se vedly čtyřikrát do roka. Z nich se tak například dozvídáme, že v květnu 1946, ve třetím ročníku, dostal Vl. Menšík za 11 neomluvených hodin 3. stupeň z chování. A mělo to být ještě zajímavější...

Zdroj: Archiv města Brna

Náš webový projekt byl přidán jako jeden ze zdrojů k Vladimíru Menšíkovi v Encyklopedii dějin města Brna.

V letech 1977 - 1979 dostal Vladimír Menšík možnost moderovat televizní silvestry. A využil ji vrchovatě. O tom všem, o zákulisí natáčení, o tom, proč zůstalo pouze u třech "Menšíkových" Silvestrů pojednává právě tato kniha, kterou vydalo nakladatelství Nemo v roce 2010.

"Druhý" pohled na ústředního ředitele Československé televize Jana Zelenku z pera Martina Šmída. Proč druhý? Jan Zelenka působil na tomto postu za dob normalizace (v letech 1969 - 1989) a Vladimíru Menšíkovi příliš nepřál. Právě kvůli němu prý Menšík dostával stále méně a méně tel. rolí.

Martin Šmíd: Jan Zelenka - jak jsem ho znal
část 1 | část 2

Dne 6. září 1978 bylo Vladimíru Menšíkovi uděleno čestné občanství rodného města Ivančic na Hané. "Za přítomnosti mnoha oficiálních hostí a velkého počtu ivančických občanů" cenu předal předseda Městského národního výboru Vladimír Buchta. Přítomní

"připravili vzácnému hostu takové ovace, jakých besední dům sotva kdy zažil ... S velkým dojetím promluvil 'náš starý Vančák¹', když děkoval za tuto poctu, které si nesmírně váží!"

Bylo to ve stejném roce, kdy Menšík v květnu obdržel čestný titul národního umělce.

¹⁾ Regionální označení obyvatele města Ivančic.

Zdroj: Archiv Městského úřadu města Ivančic, kronika.

Vladimír Menšík nastoupil na střední školu ve školním roce 1943-44. Na vyšší průmyslovou školu strojnickou, jak zněl oficiální název, bylo v tomto roce přijato 182 žáků z celkem 562 uchazečů. Přijímací zkoušky byly konány ze tří předmětů, a to němčiny, češtiny a matematiky. Shodou okolností se tohoto roku přestěhoval do budovy školy Středoškolský zdravotní ústav, což si vedení školy pochvalovalo, neboť "kromě pravidelných zdravotních prohlídek našeho žactva bude napříště postaráno o první pomoc při úrazech, náhlých onemocněních apod." Útočiště mu poskytl pověřený správce školy Jan Bujniak, který jim přenechal služební ředitelský byt.

Jan Bujniak byla ostatně velmi problémová osoba, která kolaborovala s nacisty a zaváděla do školy nacistický řád. Dle zprávy profesorů ze 7. května 1945 tak např. "každou poradu zahajoval povelem 'Pozor - Vůdci zdar' ... při čemž ostře zíral do sboru, kdo jak činí." Navíc organizoval "zápujčky" studentů do Technische Nothilfe, kdy dva žáci zahynuli při náletu na Berlín. Po válce byl Jan Bujniak odsouzen a 20. června 1945 popraven.

Zdroj: Archiv města Brna

O filmu Vojtěcha Jasného z roku 1958 se můžeme dočíst na stránkách 25fps od autora Jana Hrdiny.

Není vzácností, že populární osoba (ať herec, zpěvák, politik) si stěžují na novináře, na to, jak nemají soukromí, jak je popularita obtěžuje. Vladimír Menšík se v roce 1973 na toto téma vyjádřil se sympatickou upřímností. I pro dnešek jsou ostatně jeho slova aktuální.

"Ale já si nestěžuji. Když léta usilujete, aby vás diváci aspoň zaznamenali, tak obtíže, které popularita přináší, berete jako daň za to, že se vám poštěstilo. Rozhodně jsem nebyl žádné zázračné dítě a jsem nesmírně rád, že od různých i epizodních rolí jsem se dopracoval jistého uznání diváků i pánů režisérů. Ale popularitu si člověk nesmí brát moc k srdci, to by to s ním mohlo špatně dopadnout. Být populárním neznamená vždycky být dobrým; populární může být nakonec i naprostý diletant. A nemusí být jeho vinou, že je populární."

Zdroj: Záběr. Časopis filmového diváka, roč. VI, č. 10.

Čestné tituly zasloužilý umělec se předávaly každoročně po 1. květnu. Vladimír Menšík ocenění převzal v pátek 3. května 1974 na slavnostním shromáždění ve Valdštejnském paláci v Praze.

Zdroj: Rudé právo, 4.5.1974 (Ústav pro českou literaturu AV ČR - online archiv)

Ve filmu Nahá pastýřka z roku 1966 se můžeme přesvědčit, jak byly přínosné Menšíkovy improvizace. Ztvárnil zde poručíka Trondu, mj. režiséra a zapáleného ochotníka, který připravuje divadelní představení Lucerny. Obraz, v němž předehrává paní hospodské její roli kněžny, není ve scénáři nijak dlouhý a je odbyt pár dialogy. Režisér filmu ale Menšíkovy povolil změny, které vedly k jeho téměř tří minutové improvizaci, a není nutné zdůraznňovat, že jen k dobru filmu (od času 7:40). Pokud si připomeneme, že Vl. Menšík začínal u divadla (kdy dosáhl velkých profesních úspěchů), je tato scéna o to více důvěryhodná a přesvědčivá.

https://youtu.be/NgavuWYwuXk?t=7m51s

O zákulisí natáčení filmu se můžete dozvědět v Píseckém deníku.

Zdroj: Barrandov a.s., archiv

Roku 2015 byla vydána objemná kniha Vladimír Menšík a jeho filmy od autora Lumíra Holčáka. Jak název napovídá, nalezneme zde seznam všech filmů, ve kterých Vladimír Menšík hrál. Autor přidal i televizní filmy, insenace a rozhlasové pořady. U filmu (insenace, rozhl. pořadu) je vždy stručný obsah, název Menšíkovy role a informace z dobových rozhovorů a recenzí. Tuto knihu lze chápat jako zdařilou encyklopedii, o Menšíkově životě se ve stručnosti dozvídáme na úvodních, cca 30 stranách, knihy. Účelem bylo ale podat kompletní nenáročný přehled o filmech (tel. inscenacích), což se bezpochyby povedlo. Knihu vydalo nakladatelství Montanex v Ostravě roku 2015.

Recenze na knihu zde.

O tom, jaké nadšení prožívalo vesnické obecenstvo po příjezdu Vesnického divadla a o tom, jaké to bylo zadostiučinění pro samotné herce hovoří následující popis jedné takové návštěvy:

"Představte si takovou horskou vísku, skoro na hranicích ... A teď se tam najednou objeví divadlo, opravdoví herci s opravdovými kulisami a s opravdovým nadšením. První to objeví děti ... Nosy červené, na uších beranice. Budou hrát pohádky, ozve se vítězný hlas v hloučku dětí a naráz ten opodál stojící hlouček oživne a pomáhá z autobusu nosit co se dá. A to představení byste měli vidět! Děti ani nedutají a babička na jevišti začíná pohádku. Rozhrne se další opona, a tam maňásci: princezny, Mařenky, krátce zázrak. A dětem se domů nechce.

Navečer najednou zazní do mrazivého vzduchu z amplionu místního rozhlasu úryvek z Tylovy hry 'Lesní panna'. Sousedé uvažují: Mám jít, nebo nemám jít? A nakonec to rozhodnou panimámy a děvčata ... Tatík cestou dumá, jak se pěkně vytratí a u výčepu si dá pivo ... Jenže sotva zazní gong, sedí jako přikován a ani se nehne ... Pak tleská jako když střílí z kanonu ... jaktěživ jsem takového nic neviděl."

Po představení následovala beseda herců s diváky. Tak byl zajištěn co nejefektivnější kontakt s publikem, kdy k sobě měli herci s diváky opravdu blízko a mohli probrat co se jim líbilo, nelíbilo, náměty do budoucna apod.

Zdroj: Divadelní ústav

Vladimír Menšík hrál celkem ve čtyřech hrách Vesnického divadla. První z nich byla hra Otec (Alois Jirásek), premiéru měla 2. řijna 1953. Menšík zde s úspěchem ztvárnil roli Jana, i když s poznámkou ředitele Smažíka o Menšíkově nářečí, kterého se měl do budoucna vyvarovat. Druhou roli dostal ve hře U nás v Darmochlebech (premiéra 3. října 1953), která byla napsána samotným Františkem Smažíkem (ředitelem Vesnického divadla) na námět filmu Usměvavá zem z roku 1952. Menšík zde ztvárnil roli Drvoty. Příští rok to byla nejdříve hra Hledač světla (autora Jaroslava Janovského), která měla premiéru 6. února roku 1954 (Menšík zde ztvárnil hlavní roli Vincenta van Gogha) a poslední Pevnost na severu (autora Vojtěcha Cacha, premiéra 9. května), která zachycovala situaci v mosteckém revíru z března 1932, kdy bylo propuštěno 383 horníků.

Divadelní hra Hledač světla se pro Menšíka stala vpravdě osudovou, na představení se přišel podívat sám Emil František Burian, ředitel divadla D 34...

Zdroj: Divadelní ústav

Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě připravuje výstavu, na které mj. budou mít návštěvníci možnost podívat se na Menšíkův soubor her a hraček, který doplní již existující expozici světničky Vladimíra Menšíka. Ta je vybavena nábytkem a dalšími předměty z jeho chalupy v Dolní Polici u Žandova, které muzeu věnovala vdova Olga Menšíková v roce 2005.

Zdroj: Metro, Praha

Jako první hra, kterou Vladimír Menšík ve Vesnickém divadle nastudoval, byl Jiráskův Otec. Premiéru měla 31.srpna 1954 a divákům se Menšíkova role Jana líbila, přetože si nebyl ještě tak jistý. Pro herce vznikaly jevištní posudky, které je neměly za úkol kritizovat, ale, "pomoci, náhradou za veřejnou kritiku ... [sledujíce] jen další prohloubení studia, další vývoj jednotlivých postav." Z jednoho z nich se například dozvídáme, že Menšík měl problémy s výslovností, kdy nenechal nikoho na pochybách, odkud pochází:

"Je to plachý, citově jemný projev, který se dobře uplatňuje zejména v intimních scénách. Je potřeba větší rozohněnosti - po určitém váhání - v konfliktech s otcem, před nímž má vrozený respekt. Také touto postavou je zapotřebí dokreslovat charakter Divíškův ostřeji než doposud. Sklonu k regionální výslovnosti je nutno se uvarovat."

Zdroj: Divadelní ústav.

Slavný a již legendární film Markéta Lazarová zná snad každý. Mnozí také vědí, že v tomto filmu hrál Vladimír Menšík potulného mnicha Bernarda, jehož postava prochází celým příběhem. Možná ale pro mnohé bude překvapením, že tato role byla původně určena někomu jinému, a to slovenskému herci Gustávu Valachovi (který je známý např. z filmu Pod Jezevčí skálou a Za trnkovým keřem). Jen díky tomu, že ho ředitelství činohry Slovenského národního divadla pro film neuvolnilo,¹⁾ mohl vedoucí výroby Josef Ouzký 2. února 1965 oslovit Vladimíra Menšíka. Ten souhlasil a první klapku měl ráno 29. března.

¹⁾ Podle nepřímých důkazů se domnívám, že to bylo kvůli hře Veľká parochňa, jejíž premiéru SND uvedlo 22. ledna 1965 a v níž Gustáv Valach ztvárnil postavu Mika. Viz Divadelný ústav Bratislava.

Zdroj: Barrandov a.s., archiv

Živelný i dojemný Vladimír Menšík v nezapomenutelné roli Alexandra Dumase staršího. Třídílný seriál Československé televize z roku 1970 můžete shlédnout níže.

Pokud bychom se měli zamyslet, kdo z dětí Vladimíra Menšíka zústal aktivně u filmu, byl by to právě Jan Menšík (syn z druhého manželství s Olgou), který pracuje jako asistent režie. Naposledy se tak podílel na filmu Jiřího Menzela Donšajni z roku 2013. Ale již za života svého otce se úspěšně věnoval tomuto řemeslu. Bylo tomu například u filmu Když rozvod tak rozvod (1982), kdy sám Menšík projevil přání, aby se jeho syn podílel na natáčení (jako 2. asistent režie), nebo u filmové komedie Mladé víno z roku 1986. A Jan Menšík plnil své úkoly ke spokojenosti celého štábu. To se dozvídáme z posudku na členy filmového štábu filmu Mladé víno:

"Jedná se o začínajícího pracovníka, který však plnil samostatně a s plnou mírou odpovědnosti svěřené úkoly. Jedná se o perspektivního pracovníka v oboru režie."

Je zajímavé, že dodnes Jan Menšík uniká pozornosti médií, stejně jako Menšíkova dcera z prvního manželství Vladimíra.

Zdroj: Barrandov a.s., archiv

Dokument České televize z cyklu Předčasná úmrtí z roku 2001.